Vše se děje v důsledku toho, co se událo předtím.

4

Podobenství o dušičce a slunci jsem vám vyprávěl proto, abyste pochopili,

proč je svět takový, jaký je - a jak se může okamžitě změnit,

jakmile si každý uvědomí svou nejvyšší realitu.

Jsou však lidé, kteří říkají, že život je školou a že to, co v životě vidíte a prožíváte,

je tu proto, abyste se něco naučili. Už jsem se o tom zmínil a opět to opakuji:

V životě se nemusíte nic učit - musíte jen ukázat, co již znáte.

Při tomto projevu svých znalostí znovu tvoříte sami sebe.

Tak ospravedlňujete život a dáváte mu smysl.

Tak jej činíte posvátným.“

Chceš říci, že všechno špatné, co se nám děje, jsme si sami vybrali ?

Chceš říci, že vytváříme i přírodní katastrofy, abychom mohli „prožívat opak toho, čím jsme“ ?

A je-li tomu tak, není nějaký méně obtížný způsob,

jak vytvořit příležitosti k tomu, abychom mohli poznat sami sebe ?

„Položil jsi mi několik otázek a všechny jsou dobré. Odpovím ti na každou zvlášť.

Ne všechno, co považujete za špatné, jste si sami zvolili. Alespoň ne vědomě.

Nicméně je to vaším výtvorem. Stále jste v procesu vytváření. V každém okamžiku.

Každou minutu. Každý den. Jak vytváříte, to vám vysvětlím později.

Prozatím se spolehněte na má slova - jste velkým tvořivým strojem

a neustále něco tvoříte tak rychle, jak myslíte. Události, podmínky, okolnosti -

to vše se vytváří z vědomí. Individuální vědomí je velmi mocné.

Můžete si tedy představit, kolik tvůrčí energie se uvolní,

kdykoli se dva nebo více lidí shromáždí ve jménu Boha. A masové vědomí ?

Je tak mocné, že může vyvolat události planetárního dosahu.

Nebylo by přesné říci - alespoň ne v tom smyslu, jak to myslíš - že si tyto důsledky volíte.

Neděláte to o nic víc než já. Jako já je prostě pozorujete.

A ve vztahu k nim poznáváte, čím jste.

Na světě však nejsou ani oběti, ani lotři. A vy nejste oběťmi rozhodnutí druhých.

V jistém smyslu jste všichni vytvořili to, co se vám protiví

- a protože jste to vytvořili, vybrali jste si to.

Tohle je vyšší úroveň myšlení, jíž všichni Mistři dříve nebo později dosáhnou.

Neboť teprve když přijmou zodpovědnost za všechno,

mohou nabýt schopnosti změnit nějakou část.

Dokud si myslíte, že existuje něco nebo někdo, kdo „vám to dělá“,

zbavujete se schopnosti ovlivnit to.

Jedině když si řeknete, „To jsem udělal já,“ najdete sílu změnit to.

Je mnohem snazší změnit to, co děláte vy, než to, co dělá někdo jiný.

Chcete-li něco změnit, nejdříve si musíte uvědomit a přiznat, že jste si zvolili,

aby to bylo takové, jaké to je. Jestliže to nemůžete připustit na osobní úrovni,

přiznejte to skrze své pochopení, že všichni jsme Jedinou bytostí.

Snažte se pak něco změnit ne proto, že to je špatné,

ale proto, že to správně nevyjadřuje, čím jste.

Všechno, co děláte, děláte z jediného důvodu: abyste vyjádřili to, čím jste.

Když takto žijete, váš život je tvůrčí.

Vytváříte sami sebe, takové, jací jste a jakými jste vždycky chtěli být.

A měli byste se snažit změnit jen to, co již nevyjadřuje to, čím chcete být.

To, co vás již nereprezentuje.

Chcete-li být správně reprezentováni,

musíte se snažit ve svém životě změnit všechno, co neodpovídá obrazu vašeho já,

který chcete promítnout do věčnosti.

V nejširším smyslu jste si zvolili všechno „špatné“, co se děje.

Chybou není to, že jste si to zvolili, ale to, že to považujete za špatné.

Neboť jestliže to považujete za špatné, musíte považovat za špatné také své já,

neboť jste to vytvořili.

Protože se však nemůžete považovat za špatné, popíráte své vlastní výtvory.

A právě tato intelektuální a duchovní nepoctivost vám dovoluje přijímat svět,

ve kterém existují takové podmínky, jaké existují.

Kdybyste cítili hlubokou odpovědnost za svět, svět by se stal mnohem lepším.

Tak by tomu zajisté bylo, kdyby se zodpovědným cítil každý.

Právě tato naprostá zřejmost to činí tak bolestivým a ironickým.

Přírodní katastrofy nezpůsobujete vy.

Ovlivňujete jen to, do jaké míry se dotýkají vašeho života.

Dějí se události, o kterých nikdo nemůže tvrdit, že jste je způsobili.

Tyto události jsou vytvářeny společným vědomím lidstva.

Celý svět je společně vytváří.

Všichni se v těchto událostech pohybujete a každý rozhoduje o tom, čím je ve vztahu k ním.

A tak kolektivně a individuálně vytváříte život a dobu, ve které žijete, abyste se mohli vyvíjet.

Ptal ses, zda existuje méně bolestivý způsob, jak můžete podstoupit tento proces

- a odpověď zní ano - a přesto se na vašem vnějším vzezření nic nezmění.

Zmírnit bolest, kterou spojujete se světskými zkušenostmi a událostmi, můžete jedině tím,

že změníte způsob, jak se na tyto události díváte.

Nemůžete změnit vnější událost

(neboť byla vytvořena všemi a vy nemáte dostatečně vyvinuté vědomí,

abyste mohli individuálně změnit to,

co bylo vytvořeno kolektivně), a proto musíte změnit svůj vnitřní vztah k této události.

To je cesta k dokonalosti.

Nic není bolestivé samo o sobě. Bolest je důsledkem špatného myšlení.

Je to chyba v myšlení.

Mistr může nechat zmizet tu nejhorší bolest. Tímto způsobem Mistři léčí.

Bolest je důsledkem úsudku, který jste si o něčem vytvořili. Odstraňte úsudek a bolest zmizí.

Úsudek je často založen na dřívějších zkušenostech.

Vaše představy o věcech vycházejí z vašich dřívějších představ.

Vaše dřívější představy vycházejí z ještě dřívějších představ, až se nakonec dostanete k tomu,

čemu říkám první představa nebo myšlenka.

Všechny myšlenky jsou tvůrčí a žádná není tak mocná jako první myšlenka.

Proto se jí občas říká prvotní hřích.

Prvotního hříchu se dopustíte, když je vaše první myšlenka mylná.

Tento omyl se mnohonásobně zhorší, když si o něčem vytvoříte druhou nebo třetí myšlenku.

Funkcí Ducha svatého je inspirovat vás k novému porozumění, které vás osvobodí od dalších omylů.“

Chceš říci, že by mě nemělo znepokojovat pomyšlení na hladovějící děti v Africe,

na násilí a nespravedlnost v Americe nebo na zemětřesení, které zabilo stovky lidí v Brazílii ?

„V Božím světě nejsou žádné morální imperativy. Dělejte, co chcete dělat.

Dělejte cokoli, co vás reprezentuje jako vznešenější verzi sebe samých.

Chcete-li mít výčitky svědomí, mějte si je.

Ale neposuzujte a neodsuzujte, neboť nevíte, proč a za jakým účelem k něčemu došlo.

A pamatujte si, že to, co odsuzujete, bude odsuzovat vás, a tím, co posuzujete, se jednou stanete.

Spíš se snažte změnit to, co již neodpovídá vaší nejušlechtilejší představě o tom, čím jste

- nebo podporujte lidi, kteří se to snaží změnit.

Žehnejte všemu - neboť všechno je stvořením Božím.“

Mohli bychom na chvíli přestat, abych se mohl nadechnout ?

Řekl jsi, že v Božím světě neexistují žádné morální imperativy ?

„Ano, to jsem řekl.“

Jak je to možné ? Jestliže nejsou v tvém světě, kde by pak měly být ?

„Opravdu - kde … ?“

Opakuji svou otázku. Kde jinde by měly být, když ne v tvém světě ?

„V lidské představivosti.“

Ale ti, kteří mě učili, co je špatné a co je dobré, mi říkali,

že všechna morální pravidla pocházejí od Boha.

„V tom případě se mýlili. Nikdy jsem nestanovil, co je dobré a co je špatné,

co máte dělat a co dělat nemáte.

Kdybych to udělal, připravil bych vás o největší dar, kterým je příležitost dělat, co uznáte za vhodné,

možnost vytvářet sami sebe podle obrazu toho, čím opravdu jste.

Připravil bych vás o možnost vytvářet stále vyšší realitu

založenou na nejušlechtilejších představách o tom, čeho jste schopni.

Říkat, že něco je „špatné“, by bylo totéž jako říkat, abyste to nedělali.

Říkat vám, abyste něco nedělali, by bylo totéž jako vám něco zakazovat.

Zakazovat vám něco by znamenalo omezovat vás.

Omezovat vás by znamenalo odpírat vám realitu toho, čím skutečně jste, a možnost vytvořit ji.

Jsou lidé, kteří říkají, že jsem vám dal svobodnou vůli, ale titíž lidé tvrdí,

že když mě nebudete poslouchat, uvrhnu vás do pekla. Jaká je to svobodná vůle ?

Není to výsměchem Bohu - nemluvě o skutečném vztahu mezi námi ?“

Nyní se dostáváme k další otázce, o které jsem chtěl hovořit.

Totiž k otázce existence nebe a pekla. Z toho, co říkáš, by se dalo usoudit,

že žádné peklo neexistuje.

„Peklo existuje, ale je to něco jiného, než si člověk představuje, a vy ho nezakoušíte z důvodů,

které jsem uvedl.“ Co je peklo ?

„Peklo je prožitek nejhoršího možného výsledku vašich rozhodnutí a činnosti.

Je to přirozený důsledek všech myšlenek, které popírají Boha nebo odmítají to,

čím jste ve vztahu ke mně. Je to bolest, která je důsledkem nesprávného myšlení.

Ale dokonce i výraz „nesprávné myšlení“ je nepřesný, neboť neexistuje nic, co by bylo nesprávné.

Peklo je opakem radosti. Je to nespokojenost. Znamená to vědět čím jste, ale nezakoušet to.

Znamená to být něčím míň. To je peklo, a vaše duše nezná nic horšího.

Peklo však není oním místem, které jste si vymyslili, místem, kde vás spaluje věčný oheň

a kde věčně trpíte.  Jaký by to mělo smysl ?

I kdyby mě napadla neobvykle bezbožná myšlenka, že si „nezasloužíte“ nebe,

proč bych měl potřebu mstít se vám nebo vás trestat ?

Nebylo by pro mě jednodušší prostě se vás zbavit ?

Jaká mstivá část mé povahy by mě vedla k tomu, abych vás odsoudil k věčnému utrpení,

jež ani nelze popsat ?Jestliže se domníváš, že jsem motivován touhou po spravedlnosti,

nemyslíš, že by účelům spravedlnosti posloužilo stejně,

kdybych vám jednoduše odepřel nebeské společenství ?

Je také nutné, abych vám působil nekonečnou bolest ?

Říkám vám, že po smrti vás nečeká nic z toho, co jste si vykonstruovali ve svých mytologiích

založených na strachu. A přece existují duše tak nešťastné, tak nedokonalé,

tak oddělené od Boží radosti, že to pro ně je peklem. Ale já vás do takového pekla neposílám,

já vás takto netrestám. Vy sami si to způsobujete, kdykoli oddělujete své já

od své nejvznešenější představy o sobě samých, kdykoli popíráte své já a kdykoli odmítáte to,

čím skutečně jste. Ale tak nemusíte žít věčně.

Tak žít nemůžete, neboť není v mém plánu, abyste ode mne zůstali navždy odděleni.

Něco takového je ve skutečnosti nemožné - neboť abyste toho dosáhli,

nejen vy byste museli popřít to, čím jste, ale musel bych to udělat i já. To však nikdy neudělám.

A pokud alespoň jeden z nás zůstane věrný této pravdě o vás, tato pravda nakonec zvítězí.“

Jestliže však neexistuje peklo, znamená to, že si člověk může dělat, co chce,

a nemusí se bát odplaty ?

„Potřebujete strachk tomu, abyste byli, dělali a měli to, co je správné ?

Musí vám být vyhrožováno, abyste byli „dobří“ ? A co to znamená „být dobrý“ ?

Kdo o tom nakonec rozhoduje ? Kdo určuje pravidla ?

Řeknu vám tohle: Vy sami si vytváříte pravidla. A vy sami posuzujete, jak je dodržujete.

Neboť vy jste ti, kdo rozhodli o tom, čím skutečně jste - a čím chcete být.

A vy jste jediní, kdo mohou posoudit, jak na tom jste.

Nikdo jiný vás nikdy nebude soudit, neboť proč by měl Bůh soudit tvory, které sám stvořil ?

Kdybych byl chtěl, abyste dělali všechno dokonale,

byl bych vás nechal ve stavu naprosté dokonalosti,

z kterého pocházíte. Cílem celého životního procesu je, abyste objevili sami sebe,

abyste sami sebe vytvořili takové, jací skutečně jste - a jakými skutečně chcete být.

Tím však nemůžete být, pokud nemáte možnost být něčem jiným.

Měl bych vás tedy trestat za to, že jste učinili rozhodnutí, které jsem vám umožnil ?

Kdybych nechtěl, abyste učinili toto druhé rozhodnutí, proč bych vám k tomu dával příležitost ?

Na tuto otázku si musíte odpovědět, než mi připíšete roli odsuzujícího Boha.

Proto odpověď na tvou otázku zní: ano, můžete si dělat, co chcete, a nemusíte se bát odplaty.

Bude však dobré, když si uvědomíte důsledky.

Důsledky jsou přirozené následky. Ty jsou něčím jiným než odplatou nebo trestem.

Následky jsou prostě tím, k čemu vede aplikace přírodních zákonů.

Jsou tím, co se děje v důsledku toho, co se událo předtím.

Veškerý fyzický život funguje ve shodě s přírodními zákony.

Jestliže si tyto zákony zapamatujete a budete se jimi řídit, zvládnete život na fyzické úrovni.

To, co vám připadá jako trest - nebo to, co považujete za zlo

- není ničím než působením přírodních zákonů.“

Kdybychom tyto zákony znali a řídili se jimi, neměli bychom už nikdy žádné problémy ?

To jsi chtěl říci ?

„Nikdy byste neměli pocit, že jste v „nesnázích“.

Žádnou životní situaci byste nepovažovali za problém.

Žádná okolnost by vám nenaháněla strach.

Skoncovali byste se svým strachem, pochybnostmi a obavami.

Žili byste tak, jak si představujete, že žili Adam a Eva

- ne jako odtělesnění duchové ve sféře absolutna, nýbrž jako ztělesnění duchové ve sféře relativity.

A přece byste měli veškerou svobodu, radost, klid, moudrost a schopnosti Ducha, jímž jste.

Byli byste naplněnými bytostmi.

To je clem vaší duše - plně realizovat samu sebe, zatímco přebývá v těle, stát se ztělesněním všeho,

čím skutečně je. To je můj plán. To je můj ideál: že se budu realizovat skrze vás.

Že se rozumové poznání změní ve zkušenost, abych mohl empiricky poznat sám sebe.

Já jsem stanovil zákony vesmíru. Jsou to dokonalé zákony,

které zaručují dokonalé fungování fyzického světa.

Viděli jste někdy něco dokonalejšího, než je sněhová vločka ?

Její složitost, struktura, symetrie, její shoda se sebou samou, její odlišnost od všeho ostatního

- to vše je záhadou. Žasnete nad zázrakem tohoto přírodního jevu.

Jestliže však mohu udělat tohle s jednou sněhovou vločkou, co si myslíte,

že mohu udělat s celým vesmírem ?

Kdybyste viděli jeho symetrii, dokonalost jeho struktury - od největšího tělesa až po nejmenší částici

- nebyli byste schopni to pochopit. Neumíte si představit implikace ani toho mála,

co jste schopni zahlédnout.

Nicméně si uvědomujete, že takové implikace existují - jsou však mnohem složitější než cokoli,

co můžete pochopit. Váš Shakespeare to vyjádřil nádherně:

Jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž lidská moudrost nemá ani zdání.“

Jak mohu tyto zákony poznat ? Jak se je mohu naučit ?

„To není otázka učení, je to otázka rozpomenutí.“

Jak si na ně mohu vzpomenout ?

„Nejdřív se úplně uklidni. Uklidnivnější svět, aby ti vnitřní svět přinesl poznání.

Právě toto vnitřní poznání všichni hledáte, ale nemůžete je najít,

zabýváte-li se pouze vnější realitou.

Proto se snažte žít ve své duši. A jestliže v ní nežijete,

vycházejte z ní ve svém vztahu k vnějšímu světu.

Pamatujte si tento axiom:

Nežijete-li ve své duši, o hodně přicházíte.

Opakujte si to v první osobě, aby to znělo osobněji:

Jestliže nežiji ve své duši, o hodně přicházím.

Celý život o něco přicházíte. Ale tak to nemusí být.

Není nic, čím byste nemohli být, není nic, co byste nemohli dělat. Není nic, co byste nemohli mít.“

To zní, jako bys mi sliboval rajské slasti.

„Co jiného bys očekával od Boha ? Věřil bys mi, kdybych ti sliboval méně ?

Tisíce let lidé nevěřili Božím slibům, protože jim připadaly příliš krásné.

A proto jste si vybrali menši slib - menší lásku.

Neboť nejkrásnější Boží slib vychází z nejušlechtilejší lásky.

Neumíte si představit dokonalou lásku a proto si neumíte představit dokonalý slib.

Právě tak jako dokonalého člověka. Proto nevěříte ani ve své já.

Protože nevěříte v nic, nevěříte ani v Boha. Neboť víra v Boha produkuje víru v největší Boží dar

- v bezpodmínečnou lásku - a v největší Boží slib - v neomezený potenciál.“

Mohu tě nyní přerušit ? Nerad přerušuji Boha, když se rozhovořil..,

ale řeči o neomezeném potenciálu jsem slyšel už dříve.

Ty však neodpovídají lidské zkušenosti.

Zapomeň na problémy, které mají průměrní lidé - ale co problémy těch,

kteří se narodili s nějakým duševním nebo tělesným omezením ?

Mají i oni neomezený potenciál ?

„Píšete o tom ve vašich posvátných knihách - mnoha způsoby a na mnoha místech.“

Uveď nějaký příklad.

„Přečti si například šestý verš v jedenácté kapitole první knihy Mojžíšovy.

Je tam psáno, „Potom Bůh řekl: 'Pohleďme, je to jeden lid a pro všechny je jeden jazyk,

a tohle začínají dělat. Ano, není teď nic, co by zamýšleli udělat a co by bylo pro ně nedosažitelné.'“

„Ano. A věříš tomu ?“

To se netýká slabých a postižených - netýká se to lidí, kteří jsou něčím omezení.

„Myslíš si, že jsou něčím omezení, aniž si to sami zvolili ?

Domníváš se, že se lidská duše setkává s problémy náhodně ? To si skutečně myslíš ?“

Chceš říci, že si lidská duše vybírá předem, jakým životem bude žít ?

„Ne, to by zmařilo smysl vašeho setkání s problémy.

Cílem je vytvořit váš život - a tím vytvořit vaše já - v nádherném přítomném okamžiku.

Svůj život si tedy nevybíráte předem.

Můžete si však vybírat lidi, místa a události, problémy a překážky, příležitosti a možnosti,

z nichž vytvoříte svůj život. Můžete si vybrat barvy pro svou paletu a nástroje pro svou dílnu.

Co vytvoříte, záleží na vás.

Váš potenciál je neomezený ve všem, co chcete udělat. Nemyslete si, že duše ztělesněná v těle,

kterému říkáte omezené, nedosáhla svého plného potenciálu, neboť nevíte,

čeho taková duše chtěla dosáhnout. Neznáte její program. Neznáte její záměry.

Proto žehnejte každému člověku a každé situaci a buďte za všechno vděční.

Tak potvrzujete dokonalost Božího světa - a projevujete svou víru.

Neboť v Božím světě se neděje nic náhodně a neexistuje nic takového jako shoda okolností.

Svět není bičován nahodilými událostmi ani tím, čemu říkáte osud.

Je-li sněhová vločka naprosto dokonalá, nemyslíte si,

že totéž lze říci o něčem tak nádherném, jako je váš život ?“

Dokonce i Ježíš léčil nemocné. Proč by je léčil, kdyby byli v tak dokonalé kondici ?

„Ježíš neléčil nemocné proto, že by je považoval za nedokonalé.

Léčil je proto, že viděl, že jejich duše to vyžadují jako součást svého procesu.

Viděl dokonalost celého procesu. Uvědomoval si záměr duší.

Kdyby si byl myslil, že všechny nemoci, duševní nebo tělesné, představují nedokonalost,

nevyléčil by všechny lidi na této planetě ? Pochybuješ snad, že by toho byl schopen ?“

Ne. Věřím, že by toho schopen byl.

„Dobře. Proč to tedy neudělal ? Proč nechal některé trpět, zatímco jiné léčil ?

Proč Bůh připouští jakékoli utrpení ? Tuto otázku jsem již slyšel a odpověď zůstává stejná.

Životní proces je dokonalý a všechno živé vzniká ze svobodné volby.

Není správné do takové volby zasahovat ani o ní pochybovat.

Obzvlášť nevhodné je odsuzovat ji.

Správné je pozorovat životní proces a pak udělat pro duši všechno,

co jí pomůže učinit vyšší rozhodnutí.

Proto rozhodnutí druhých pozorujte, ale neodsuzujte je.

Uvědomte si, že jejich rozhodnutí je v daném okamžiku dokonalé

- ale buďte připraveni jim pomoci ve chvíli, kdy chtějí učinit nové rozhodnutí - vyšší rozhodnutí.

Vstupte do společenství duší druhých lidí a jejich záměry a cíle vám začnou být jasné.

To dělal Ježíš s těmi, které léčil - a se všemi, jejichž životy ovlivnil.

Ježíš vyléčil všechny, kteří ho o to požádali. Neléčil každého.

Kdyby to byl dělal, porušil by posvátný zákon vesmíru.